Zrakem přijímáme 80 % všech informací o světě kolem nás. Naše oči jsou důležitým smyslovým orgánem a považujeme jej za přirozeně nám daný od narození. Že to není tak úplně pravda, Vám nyní prozradíme.
Vývoj zraku je oproti vývoji ostatních smyslových orgánů pozvolnější. Vyvíjí se až jako poslední a u novorozenců je tak např. mnohem snazší rozpoznat správně vyvinutý sluch, než zrak. Je to dáno tím, že zatímco základní zrakové funkce jsou vrozené, ty složitější, které vyžadují spolupráci obou očí, musí být naučeny.
Vidět se učíme postupně
V okamžiku, kdy přicházíme na svět, vidíme velmi neostře. Celý první měsíc života vidíme v podstatě samou mlhu a teprve okolo druhého měsíce života dokážeme rozeznat alespoň obrysy obličejů a velkých předmětů. Tvář svých rodičů rozpoznáme až po více jak čtvrt roce.
Okolo pátého měsíce života začínáme pořádně pozorovat okolí a začínáme cíleně sahat po předmětech v našem okolí. Další dva měsíce ale trvá, než je dokážeme pořádně uchopit, natáčet a prohlížet ze všech stran. Drobné předměty začnou být zajímavé až okolo devátého měsíce.
Pozorovat svět je nám vlastní. Pouze kvalita našeho vidění je závislá na věku a vývoji naší zrakové soustavy. Ty nejdůležitější osoby v našem životě vnímáme od narození, avšak abychom se za nimi otočili a věděli, kde je v prostoru hledat (a dokázali je najít), trvá to takřka rok od narození.
Náš zrak se vyvíjí neustále. Změny v oku probíhají po celý život a během fáze od dětství k dospělosti se oko neustále mění v závislosti na rychlosti růstu celého těla. Právě díky probíhajícímu vývoji se řada očních vad projeví právě v období největších změn v těle, v období puberty. Je velmi časté, že ke zhoršení zraku dochází ve věku okolo 15 let a počet dioptrií v brýlích bývá v průběhu dospívání několikrát upravován. Klidnější období nastává až s nástupem dospělosti. I tak se však časem nevyhneme zrakové korekci spočívající v eliminování důsledků přirozeného stárnutí očí.
